EU2 – Mymap verze 1.65

Existuje klasická EU2…celkem zábavná hra, u které ovšem hrozí, že se do pár týdnů intenzivnějšího zkoumání, objevování, diplomacie a válčení takříkajíc ohraje. Přestane bavit. Vše zajímavé je vyzkoumáno, vše podstatné dobyto, okolní národy zpacifikovány, anektovány nebo zvazalizovány.Navíc v EU2 není takřka žádný vývoj územních nároků. Pro případ budiž použita osmanská říše, která má už v roce 1419 klasické kampaně nárok na vše, co má získat až o 200 let později. Do roku 1500 tak není problém vytvořit říši Sulejmana nádherného…ještě předtím, než dotyčný vůbec usedne na trůn. Jak říkám, po chvíli to začne být trošku nuda. Tato věc je pro Paradox obvyklá. Běžně se říká, že vydává v podstatě betaverze a je na hráčích, aby si je dodělali. U EU2 to ovšem byl opravdu silně nehotový polotovar.

Věc se pokoušeli zlepšit různé mody, ale upřímě, s mapou, kde Čechy vypadají jako podivný flek, skládající se z 2-3 provincií se toho mnoho dělat nedá. Jak chcete třeba udělat husitské hnutí? Dát husitům celé Čechy? Jenže oni nikdy celé Čechy neměli!!! Začátky byly podstatně skromější. Přesto alespoň tohle bylo náplní AGCEEP modu…mnohem více historických skutečností. Více se dělat zdánlivě nedalo, protože narozdíl od eventů, mapa nebyla modifikovatelná. Vypadalo to, že i přes snahu vyvojářů módů bude EU2 sice zajímavou a chvíli zábavnou, ale v podstatě na delší dobu nudnou hrou. Pak ovšem přišlo v pravém slova smyslu požehnání.

To požehnání mělo tvar prolomení programovacího kódu Paradoxu, ve kterém je EU2 naprogramována. Před tvůrci módů se otevřel Nový svět. Vývojáři se nadšeně vrhli do práce. Zrodila se MyMap, svět s kompletně předělanou mapou, doplněný o rozšířený AGCEEP mód s obrovským množstvím nových událostí, ale navíc obohacený i o nové země (více jak 30). Čechy a další krajiny konečně dostali reálné historické obrysy. Byly vypuštěny některé nelogičnosti (možnost vytvořit Německo osvobozením dané krajiny) a doplněny a upraveny state cultury (např. tak vznikli na Pyrenejském poloostrově z jedné hned 4 kultury a to samé ve Skandinávii) Kladem Paradoxu budiž, že nejen že za nabourání do svého kódu nikoho nepostihl (přeci jen, úplně nejlegálnější to nebylo) nýbrž dokonce naopak slíbil, že v EU3 již bude mapa zcela volně modifikovatelná (šikovní hoši, učí se;-) )

Jaké jsou tedy hlavní změny MyMapu oproti klasické EU2? Předně je to právě mapa. Přibilo obrovské množství nových provincií, čímž se hra stala mnohem flexibilnější. Od toho se začlo odvíjet mnoho a mnoho dalších změn: Předně zmizelo kvantum (hlavně v Německu) jednoprovincionálních států, kteří se stávali snadnou obětí anexe svých sousedů. Tyto státy mají nyní dvě a více provincií, takže je již není rozhodně tak snadné pohltit. Obyvykle toho ustojí opravdu hodně.

Dalším důsledkem navýšení počtu provincií bylo navýšení příjmů jednotlivých států. Takže zatímco v EU2 byla 50 000 armáda považována za obrovský kolos, v MyMapu není problém pro Rusko nebo Španělsko na vrcholu jejich moci vypravit takových armád klidně 10 naráz. Velmoci se tak konečně stávají velmocemi s obrovskou silou, která umí určovat směr lidských dějin. Zároveň však, ruku v ruce s jejich expanzí rostou i jejich poplatky za správu jejich obrovských impérií a např. pak vyhlašování třeba soudních zřízenců v celé říši je úkol, který vysává státní rozpočet 10 i více let.

Zisky ale také umožňují výkonější diplomacii. Zatímco v EU2 se na diplomatické kroky muselo zdlouhavě šetřit, tady není problém skutečně efektivně ovlivňovat vztahy mezi jednotlivými národy formou tu větších, tu menších darů, urážek, nároků na trůn atd. Machiavelli by chrochtal blahem.

Předposledním přínosem větších zisků pak budiž náboženská politika. U větších států se zvládá, při klidnějších dobách, vysáílat co rok jednoho misionáře do nějaké provincie, čímž se dá efektivně ovlivňovat celkové náboženské složení vaší říše.

No a posledním je kolonizace. Více provincií = zde i více možností. Nestane se tak, že by Španělsko shráblo suveréně celou střední a půlku jižní ameriky jen proto, že má před ostatními mocnostmi 50 let náskoku. Kdepak. Tady si svůj kus žvance stíhá sebrat i Nizozemí, které přichází na scénu nejdřív v roce 1560.

Větší množství provincií přineslo i možnost nových států. Nejmarkantnější je to jednak ve Francii, Itálii a Německu, jednak i v Japonsku. V klasické EU2 je Japonsko jednotným státem. V MyMapu se setkáváme na místě jednotného Japonska s roztříštěnou změtí 5-ti státečků, kteří mezi sebou neustále válčí, uzavírají aliance, ruší je atd. Sjednotit Japonsko je pak už skutečně o diplomatickém umění.

Posledním přínosem zvětšení počtu provincií se pak stal (již zmíněno výše) přírůstek nových kultur v mapě, čímž hra o státní kultury získala nový rozměr. Je pochopitelné, že mnohem pohodlněji se hraje, když máte rozsáhlé území své vlastní kultury než kultury cizí. Směry jednotlivých expanzí tak získali nový rozměr. Pro Španělsko již není nijak atraktivní vést válku s Portugalskem, protože nemá portugalskou kulturu a tedy jsou portugalské provincie spíše přítěží než ziskem. Taktéž např. pro Osmany se stanou Uhry velice záhy bolavým místem (ono +2 k revoltrisku za rozdílnou kulturu umí být občas hodně nepříjemná záležitost) atd. V podstatě získávání statecultur se stává středobodem expanze. I když vám to srazí všemožné ukazatele do nevýhodných pozic, věřte, že za novou stateculturu to zpravidla stojí.

Takže shrňme si, proč MyMap: 1) Mnohem podrobnější mapa s novými státy, provinciemi a tím i větší variabilitou 2) Díky implantovanému AGCEEPu velké množství historických událostí, které přinášejí nové možnosti vývoje a směrů historie 3) Konečně pořádná kolonizačně – diplomaticky – náboženská politika 4) I malé státy mají co říci (rozvíjejí se totiž rychleji než velké) 5) Onen pocit udělat ze svého státu pořádnou velmoc. 6) A hlavně…mnohem větší zábava.

Autor: Atlantis