EU2 – Prvních deset států – zajímavé státy v MyMapu

Pochopitelně, když už hraju nějakou hru, chci se u ní bavit…a to co nejdéle. V klasické EU2 byl problém, že do 100 let se dalo dosáhnout prakticky všech myslitelných \“přirozených\“ cílů, jaké daný stát měl a pak…nuda a žádný rozvoj. MyMap se svým AGCEEP modem toto alespoň z části odstraňuje. Do 100 let opravdu nedosáhnete na vše. ANi to nejde. Ale je pravda, že (jak charakterizoval kdysi Phoenix) u drtivé většiny států je to 100 let nervů a zbytek už jen poklidná expanze. Ale úplně za všechny? Přináším pár zajímavých tipů na státy, za které se opravdu člověk (alespoň většinou) nenudí.
A podotýkám, že ty nejlepší státy jsou až na úplném konci 🙂

Tip první – jak velký mohu být? – Rusko (Moskva)
Za Rusy si člověk užívá takřka nekonečné, i když postupné expanze. Pro AI je expanze cíleně vyvážená, u schopnějšího hráče je to spíše ve vlnách. Jako bonus se zde naskýtá šance dobýt řecké území, což je příjemné zpestření boje proti Osmanům (na počátku těžký, postupně poměrně jednoduchý). Mnohem větším zážitkem jsou od 17. století boje proti Mandžutské Číně. Pokud se s ní opravdu nepohodnete, počítejte s krutými bitvami klidně i 100 000-ových armád o jednu provincii. Obléhání se pak mění v noční můru, kdy vám za měsíc klidně pomře 20 000 vojáků a VY JE MUSÍTE NAHRADIT!!! Jenže, domovská verbovací centra daleko a z blízkých toho moc nedostanete…pak je to opravdu občas maso. Tedy…dokud dané území nezískáte v mírových smlouvách, pak se již uhájit dá relativně bez problémů.
Hezké je i trojí dělení Polska, zisk Finska atd. Kdo na to má, zabere nakonec i tu Aljašku a západní pobřeží Ameriky 😉

Tip druhý – Muslimský svět kam se podíváš – Osmanská říše
Tvrdí se, že za Turky je to hra pro začátečníky…něco na tom bude. Nicméně stojí to za tu zábavu vyzkoušet si na nich správu skutečně obrovského impéria a navíc všechny finty náboženských konverzí, problémů s jinými náboženstvími i územní expanze, objevování a kolonizace. Osmané mají až do roku 1566 nepřetržitou řadu superschopných vládců (jediný slabší je Bayezid II., ale v pozdějších hrách za jiné státy by jste i za takového panovníka dali prakticky cokoliv), pak je to sice slabší, ale nikoliv zoufalé. Jediné trable nastávají v 1/2 16. století, pokud se rozhodnete zlikvidovat Janičáře (tomu musí předcházet silně nepopulární Sulejmanovo rozhodnutí někdy v roce 1541) a následně si zachovat alespoň ortodoxní vývojovou větev (muslimská už rozvoj nových technologií citelně zpomaluje). Ale ustát se to v pohodě dá.
Za Osmany není žádný problém získat opravdu všechny core provincie a i provincie s národními kulturami. Horší je pak obrátit je všechny (hlavně ty šiitské) na jedinou pravou sunitskou víru. I s cheaty na misionáře (jináč to asi nejde) na to padne hromada prachů a výsledek je silně nejistý.
Bonusové územní nároky jsou pak Kypr již někdy v roce 1530 a jižní Španělsko (small Al-Andaluz) pokud po dobytí Granady přijmete zastání Maurů a dobyjete původní Granadské provincie (ty které má Granada na úplném začátku).
Co se týče kolonizační politiky…bez nějakých zvláštních těžkostí je možné objevit a osídlit Madagaskar, Kapské Město i celou Austrálii s Tasmánií a novým Zélandem. Pokud se vám chce a máte na to nervy, můžete klidně zkusit i expanzi do ameriky. Jen se pak připravte na to, že vám u takhle rozsáhlé a rozdrobené říše začnou naskakovat eventy typu Expanze státní byrokracie a Občané žádají větší podíl na vládě, které se vím asi příliš líbit nebudou. Chce to proto mít vhodné finanční rezervy neustále připraveny.
V podstatě za Osmany se v pozdějších fázích hry vyplatí uplatňovat (a naučit se ji) tzv. strategii loutkových nárazníkových států. O co jde? Vyberete si nějaký vhodný stát poblíž vašich hranic a systémem různých válek a aliancí (ať už s vámi či vašimi protivníky) jej proměníte ve slušný nárazník (klidně na to obětujte nějakou vaši provincii, pokud mápouze vaši kulturu nebo je jen core (ne obojí). Vám zas tolik neubude a pro daný stát může takto vámi vylepšená provincie být oopravdu důležitým ziskem), který následně (pakliže ješě není) ať už diplomaticky nebo vojensky (vlastní-li nějakou vaši core provincii) zloutkaříte a přijmete do aliance. Zisk je v tom, že můžete takhle kolem sebe nastavit hráz vazalů, kteří zachytí případné útočníky ještě na svém území, než vámi zmobilizovaná armáda stihne dorazit, jednak je to slušná zábava na pozdější fáze hry, kdy už nejsou prakticky žádní slušní protivníci. Tohle se dá ostatně později praktikovat i za všechny ostatní níže zmíněné státy. Jako ukázkový příklad budiž Valsův report a jeho politika v Německu.
Na konci vás pak čeká série rozpadových eventů, ale s trochou šikovnosti (musíte dotyčné státy uvolnit dřív, na konci je pak můžete zase anektovat) se to dá zvládnout.

Tip třetí – Od Bosporu po Indus za Shiitskou věc – Ak/Kara Koyumnu –> Persie
Chcete být velkou protitureckou hrází na východě? No problemo. Zajímavější je to za Kara Koyumnu (Chanát černých ovčích turků) protože vám běží časový limit řádově do roku 1460, do kdy musíte zcela anektovat či jinak zlikvidovat vaše AK Koymnuské sousedy, jináč vám totiž naběhne série eventů, které naopak zlikvidují vás 😉
Ideální pro přerod v Persii je, při vypuknutí Shiitské rebelie, si nechat rebely dobýt hlavní město a následně se kompletně přeměnit v Persii a rovnou se celý zkonvertovat na shiitskou víru. Další zajímavý moment nastává při vládě Abbáse I. (Velikého), kdy se přesune hlavní město více na východ a přibudou vám nároky na oblast dnešního Pakistánu a Afganistánu.
Co si u Persie vytknout za cíle? Jednak je to, do cca roku 1570, obrana proti osmanské invazi (jsou početnější, mají lepší technologie…jo, je to zábava) a současně dobytí Hormuzu i s tamním obchodním centrem (výtaná pomoc). Poté osídlení ostrůvků v indickém oceánu (tam je to trošku závod vyrvat je včas, aby se stihlo přeosídlení). No a následně pochopitelně patronace nad shiitskými státy ve vašem sousedství, dobytí celé Malé Asie a nějaká ta zámořská expanze směr Austrálie. Možnosti jsou široké a meze se jim rozhodně nekladou.

Tip čtvrtý – Poddunajské impérium1 – Habsburkové
Pokud nebudete hrát za něco a dálném východě či v Africe, velice záhy se naučíte nemít rádi ten \“hnusný bílý flek uprostřed Evropy\“. Právem. Rakousko se postupem doby stává vůdčí silou celé střední a jihovýchodní Evropy. Není problém vidět na mapě z většiny bílé Německo, půlku Itálie a půlku Balkánu. A přitom je to za tuto zemi poměrně zábava. Začínáte velice skromě. Pár provincií. Rakousko v tomto ohledu vydělává na historických eventech. Zadarmo získává Štýrsko, Tyroly a Čechy, Lombardii a, pokud má štěstí, tak i Kleves s okolními provinciemi. Má územní nároky (i se stateculturami) na Uhry, o které se přetahuje s Osmany, na kus Bavorska, Belgii, jižní Polsko a případně na Burgundsko (hodně nepravděpodobné). Úctyhodný seznam, že? Navíc jeho statecultury mu umožňují jako bonus si dobýt i celé jižní Německo, čímž vzniká již opravdový kolos. S trochou štěstí se dá přidat i drtivá část Slezska. V podstatě od roku 1600 již Rakousko nemá v celém okolí vážnějšího konkurenta. Je, podobně jako Osmané, spíše státem pro nováčky, kteří se na něm naučí, jak se rozšiřuje a následně spravuje velká říše. A navíc to je tak trošku srdeční záležitost 🙂

Tip páty – Poddunajské impérium2 – Uhry
Aneb co všechno lze stihnout za 71 let. V té chvíli budete mít totiž největší možné územní nároky. Uhry se za Matyáše Korvina prostě umí rozvinout. Ale po pořádku.
Hned od začátku jste ve válečném stavu s Benátkami. Tady jde jen o to vyhrát první (rozhodující) bitvu. Pokud se zadaří oblehnete Dalmácii, vystavíte záložní armádu a je vymalováno. Pak je to 50 let všemožných krizí a expanze k jihu (Bosna je lákavým cílem) a hlavně vyhýbání se střetu s Husity (modlete se, aby vstoupily s někým do aliance, potom můžete s daným vůdcem uzavřít mír). Pokud to nevyjde, tak jim jejich teritoriální nároky odkývněte. Pokud nebudete mít opravdu obrovskou smůlu, tak v roce 1437 nastane smír a dané provincie se vám vrátí.
Horší to je s Osmany. Srbsko se asi udržet nepodaří, takže vás pak čeká dost a dost zábavy se zadržováním (do cca 1570 na nic jiného nemáte) osmanských vpádů. Míru si tedy rozhodně moc neužijete. Upozorňuji jen, že stability také ne. O to je to zábavnější. Vše se uklidňuje teprve s nástupem Matyáše Korvína. Tady si Uhry nejvíce užijou expanze. Nejprve proti Čechům, následně proti Rakousku. (Neznám lepší pocit, než Habsburky anektovat). Pak už je jen na vás, zda risknete domácí dynastii (největší zábava) či se spojíte s cizí dynastií. Každopádně za Uhry je cíl jasný: Dokráčet do roku 1620 do Konstantinopole a obnovit Byzantskou říši.

Tip šestý – sjednocená západní Evropa – Anglie
Kdo chce mít rámcovou představu, odkazuji jej opět na Valsův report. Jináč za Anglii je to podobné jako za Osmany nebo Rakousko, jen o něco těžší, protože nejprve musíte rychle (do roku 1435 nejpozději) porazit Dauphiné (nic jednoduchého ani při spojenectví s Burgundami…ideální je získat úplně na začátku hry pro společnou věc ještě Savojsko a Švýcarsko) a i po vítězství to není žádný med. Rebelie ve Francii, sousedství s mocným Španělskem, které navíc záhy po anexi Burgund vás obklopí ze všech stran a když začne Španělsko konečně upadat, nastoupí na jeho místo Rakousko. Výhodou pouze budiž, že v Severní Americe vás neotravují francouzské kolonie. Nicméně za Anglii máte zajištěný eventy růst do Irska i do Skotska, čímž se stanete Velkou Británií. Následuje pak i expanze do Indie. V závěru vás může čekat střet s odpadlickými USA, i když kolonie se, mám pocit, dají uchlácholit snížením daní.
Cesta k říši, nad kterou slunce nezapadá, je hotova.

Tip sedmý – katolický vládce světa – Kastilie –> Španělsko
Zde je už nutné mít zapnuté tzv. fantasy eventy. Budou se hodit 😉 A proč? Je v nich zakomponována šance na válku proti Portugalsku a při jeho dobytí (stačí kontrolovat klíčové provincie) i následnou anexi se ziskem portugalské statecultury. Konečně jednotné regnum hispaniorum (soukromá rada…Portugalsko nedrže…máte jeho stateculturu i územní nároky a ono za vás bude kolonizovat většinu Afriky a Brazílie, což se hodí, protože ani mocnost jako Španělsko nemá kolonistů přebytek). Za Španěly je hra na začátku opravdu jednoduchá. Eventy vás v podstatě dotlačí ke sjednocení s Aragornem a vzniku vlastního Španělska. Taktéž Burgundy vám spadnou do klína vpodstatě sami. Za 100 let máte říši přes půl Evropy a začínáte budovat v karibiku své vlastní koloniální panství. (doporučení…co nejdřív zkolonizujte panamu, přinese vám to objev říše Inků a 10 000 zlatých!!!). Pak přijde 100 let + a – (ztráta holandské statecultury, ale zase zisk Filipín a Tripolska) a pak se teprve můžete ukázat, co ve vás je, když začnou přicházet recese, stagnace, nepokoje a vzpoury v Holandsku, války s Francií…a nakonec vymření vlastní větve Habsburků…a pak babo raď.
V koloniích má Španělsko poměrně jasno. Zabrat celou střední Ameriku (i tak je to docela fuška) s jejími zlatými doly, aby bylo z čeho financovat válečnou mašinérii rekatolizace. ANo, rekatolizace, protože to je váš v podstatě hlavní cíl a to jak proti Osmanům, tak hlavně ve Francii a Německu. Takže s jezuity na věčné časy za katolickou Evropu.

Tip Osmý – naše přirozené hranice – Burgundy/Francie
A dostáváme se k fajnšmejkrovským věcem. Dosáhnout cíle, který před vámi nastíním vyžaduje v jednom případě umění a štěstí, ve druhém mistrovství a nehoráznou kliku. Nejprve tedy Burgundy.
Za ně je nutností vyhrát 100-letou válku. Jde to v pohodě. Stačí odmítnout jakékoliv nároky Karla VII na trůn a vyhrát následnou válku. Anglii připadne pár provincií, vám drtivá většina. Do 40 let pak naběhnou eventy, díky kterým se Burgundy stanou de-facto Francií a je vymalováno.
O něco horší je ovšem koruna Lotharingie. Potřebujete mít na ni maximální stabilitu a velice dobré vztahy s Habsburky. I tak to je parkrát na save-load. No ale nakonec do rukou spadne. Za Burgundy je to absolutní maximum, co se dá získat. Vytváříte tak obrovskou říši s Francouzskou a Nizozemskou kulturou od Pyrenejí až po Rýn. Ještě více než o čem snil Ludvík XIV.
A teď to horší…Francie. Proč horší? Francie je zdánlivěsnadná. Stačí rozdrtit Angličany a Burgunďany (ty ani moc nemusíte, mírem z roku 1434 se vše vyřeší samo), jednotky vám chodí pomocí eventů…pohoda. Ano, takto to jde také.
Ale existuje i jiná, podstatně složitější cesta, na jejímž konci je sloučení s Burgundskem a zisk holandské kultury. Pro tuto cestu ovšem musíte dobrovolně 100-letou válku PROHRÁT!!! A to stejným způsobem, jako ji vyhrají Burgundy. Tj. nikoliv porážka od Angličanů, ale od Burgunďanů. (Tip: Pokud to chcete na jistotu, hrajte raději za Burgundsko a pak si přepněte do Dauphiné). Upozorňuji, že eventy jsou poněkud nedodělané. Burgundy musí v určitou chvíli osvobodit Francii, aby to šlo (a stejně to moc nefachá). Tahle cesta je v podstatě spíše teoretická a mám podezření, že bez přepracování eventů prostě nejde. Ovšem pokud si dáte tu prácim, je Francie s holandským územím a stateculturou supervelmoc, které se hned tak něco nevyrovná. Navíc Francie má sympatický event pro rok 1676, který ji přidává všechny okrajové državy, takže co se nestihne během bezvládí (sjednocení nastává až roku 1485), tak zas tolik nevadí. Navíc Francie má územní nároky na Naples (bohužel bez statecultury) a Milánsko.
Za obě země je pak poěrně volná koloniální politika. Francie, pravda, dostává pár území v Indii zadarmo. Přirozenými cíly jsou pochopitelně Kanada a obecně Severní Amerika. Pokud máte nervy na domorodce a malé ostrůvky, pak i Karibik.

Tip devátý – historie rodu Anjou – Lotrinsko
Hra pro odvážné, co umějí. Chce to jedno správné rozhodnutí od Provance, zbytek je už na vás. Začínáte jako člen protifrancouzské koalice. Doporučení…vykašlete se na ni (klidně válčete, ale armádu pošlete jinam) a vrhněte se (sami) na Tyroly. Jednak tím získáte Strassburg, a poté můžete po pár úspěšných bitvách zabrat celé Alsasko.
Dalším cílem jsou vaše územní nároky na severního souseda (mám pocit, že je to Trier). I tady by to mělo být relativně bez problémů.
Doporučení: dál už nic v dohledné době neanektuje. I tak budete mít obrovský badboy, který snížit do roku 1480 je docela rasovina. Jediné, co zkuste, je, pakliže vám Francie nebo Burgundy vyhlásí válku, dobýt jednu dvě provincie. I když pro vaše štěstí se spíš modlete za mírový stav. Cíle jsou jasné. Aliance se silným sousedem (ideálně Burgundsko jako štít proti Francii, popř. Španělsko) a do aliance zahrnout Neapol. Chce to zajistit si průchody přes okolní státy a dobýt území vedle Neapole (od Papeže? Možná. V nejhorším od Neapole samotné). Za chvíli uvidíte proč. Klíčové pro vás je Provencálské rozhodnutí, zda se přidají k Francii nebo k vám. Opět je to parkrát na ssave-load, ale pakliže se zadaří, tak zdědíte Provence. A tady o tom to je. Při zdědění Provence získáte nárk i na Neapolsko. Jenže není čas jej zdlouhavě dobývat. Navíc je tu nebezpečí, že vám jej před nosem vyfouknou rozpínavý Španělé. Proto to území vedle. Musíte Neapol zloutkařit (ideálně ještě předtím, než se stanete Provance) a vzápětí po tomto eventu anetovat. Následuje přesun hlavního města do Neapole a zisk jihoitalské kultury. Je cca rok 1490 a nastává interezmo. Do roku 1515 musíte totiž zcela anektovat Francii. Teď už by jste na to mít sílu měli, hlavně pakliže máte nějakého mocného spojence, který vám bude pomáhat. Pokud se vám toto vše podaří, získáte Francii, která bude mít navíc i alsaskou a jihoitalskou kulturu. Good luck. Tohle je totiž opravdu hra pro mistry.
Nicméně nedávám ji úplně dolů (nahoru) protože je to opět o 100 letech nervů a klidu po zbytek hry.

Tip desátý – German ist ein – jakýkoliv významější německý stát –> Německo
Zde se ukáže, jak obratní jste diplomaté i válečníci. Je to opět hra na 100 let, sjednocení tak na dalších 100 maximálně, ale nevadí. Zábavy si užijete ažaž. Doporučuji nezačínat za opravdové prťouse. To jste opravdu téměř bez šancí. Dobrými startovními zeměmi jsou Bavorsko, Braniborsko a Míšeň (popř. Rakousko, ale to se zbytečně ochudíte o v budoucnu prudícího zajímavého souseda). Za Bavorsko a Braniborsko je věc usnadněna tím, že před rokem 1490 dostáváte možnost získat Čechy a tím i potřebný počet provincií. Za Bavorsko nabídkou koruny, za Braniborsko válečnou cestou proti Jiřímu z Poděbrad. Tam vám navíc provincie připadnou eventem sami, takže vám ani nezvýší badboy. Ten si opravdu hlídejte, v roce 1490 nesmí být větší než tři. Navíc nejpozději do roku 1504 musíte mít 3 ze 4 kurfiřtů (v tomto případě Sasko, Palatinate, Mainz a Cologne a Braniborsko…pátý jste ovšem vy) zvazalazované a vztahy nad +100 (to druhé je stejně nutné, máte-li být císařem SŘŘ). Císařský titul nepodceňujte. Volba nového císaře probíhá až po smrti současného (i kdyby se mezitím stal totálním vyvrhelem), takže jej to chce mít zajištěný tak nějak od roku 1460. A pozor. Volba císaře závisí na 7 státech, nikoliv na 5 jako volba císaře. Připočítejte ještě Čechy a Trier. Neznám přesně systém, takže doporučuji mít co nejvyšší vztahy se všemi. A Čechy, pokud hrajete za Branibory, tak radši anektovat.
Poslední podmínkou je mít alespoň 6 provincií. Za Branibory s Čechami není problém. Za Bavorsko také ne (anexe Čech přes vazalství, které vám abídnou na 95%). Za Sasy je to o něco řtěžší, ale ty tři provincie by jste také někde měli splašit.
Pak už jen následují eventy Imperial diet at Ausburg a Imperial diet at Worms. Vyberete centralizační stranu a znovusjednocené Německo je na světě 🙂

Autor: Atlantis