March of the Eagles

MotE_01

Každá hra od Paradoxu se věnuje svému vymezenému období a její herní mechanismy jsou uzpůsobeny dominantní složce daného období. V Crusader Kings hraje prim politika zosobněná v systému šlechtických rodů, ve Victorii ekonomika, v Hearts of Iron válka… Na co se tedy zaměřuje MotE z napoleonského období?

 
Jedná se tedy o HoI v prostředí počátku 19.století? Nikoliv. Prim tu hraje složka, která byla v dřívějších hrách od Paradoxu poměrně přehlížená – multiplayer. MotE má tedy velmi ořezané herní mechanismy. Nestaráte se o ekonomiku, nestaráte se o náboženství a podobné drobnosti. Cílem hry je narušit stávající rovnováhu sil a stát se dominantní mocností určující světový řád. Hru tedy můžete po splnění několika podmínek „vyhrát“ i před koncem časového limitu.

Mote_05

Časové období je poměrně krátké – jde jen o patnáct let mezi roky 1805-1820, ale pokud budete chtít, můžete prodlužovat i do nekonečna. Základní časovou jednotkou jsou dvouhodinové intervaly, nicméně zásadní kroky (přesun armád z provincie do provincie; přijetí/odmítnutí diplomatické nabídky apod.) se dějí vždy v rámci celých dní. Tj. například u přesunu lodí je jedno zdali zadáte příkaz k pohybu v první dvouhodinovce nebo naopak v poslední – loď se vždy přesune až v následující den. Hrát můžete za každý stát té doby, nicméně vítězství můžete dosáhnout jen za jednu z osmi mocností (Francie, Velká Británie, Rusko, Rakousko, Prusko, Španělsko, Švédsko a Osmanská říše). Za ostatní země dominance dosáhnout nemůžete.

 

Mote_02

 

Ekonomika prakticky absentuje. Každá provincie má svoji hodnotu kolik peněz a lidských sil vlastníkovi generuje. Sice tenhle příjem můžete zvýšit stavbou několika budov, ale jedná se spíše o teoretické řešení. Cena za tyto stavby je totiž natolik vysoká, že se postavená budova za krátké patnáctileté období ve kterém se hra odehrává, prostě nezaplatí. Jedinou výjimkou je asi snad budova „depot“ jenž je na rozdíl od ostatních budov řádově levnější. Ale absence pokročilejší ekonomiky příliš nevadí, protože stejně ani není za co ty peníze utratit. Pokud pomineme nevýhodnou stavbu budov, tak peníze slouží jen pro nábor nových armád a měsíční poplatky za jejich údržbu. Ale vesměs všechny mocnosti ve hře nemají s nedostatkem peněz problémy, protože jich je prostě fůra. Jediná výjimka může být budování obrovského loďstva, nicméně pro menší státy je to zbytečné, protože nemají admirály a loďstvo bez admirála je na nic.

 

Tím jsem nakousl další část hry – generály, admirály a armády obecně. Každý stát má své unikátní jednotky. A že si tady můžete vyhrát – ve hře je několik desítek druhů jednotek, takže si armádu opravdu můžete složit tak jak chcete. Jednotky se dělí do osmi hlavních kategorií: pěchota, lehká pěchota, domobrana, gardové jednotky, kavalérie, dělostřelectvo, posádky a zásobování. Jednotlivé brigády stojí peníze a lidskou sílu. Peníze vás určitě limitovat nebudou za to lidská síla určitě. Pro ilustraci – měsíční příjem lidské síly se u mocností pohybuje v řádech tisíců zatímco u vedlejších států jen ve stovkách. Nehledě na fakt, že vedlejší státy trpí akutním nedostatkem generálů a admirálů. Díky tomu se za ně příliš hrát nedá.

 

Mote_03

 

Každá armáda se skládá ze čtyř částí – levé křídlo, střed, pravé křídlo a rezervy. Každá část může mít svého generála. Hlavní generál armády je ten, který velí rezervě. Ten totiž jednotky v případě potřeby přesunuje z rezervy do akce. Důležitost generála/admirála na průběh bitvy je enormní. I malá armáda s generálem bez problému rozseká, velkou armádu bez velitele. Každé křídlo může mít jednu z osmi taktik pokud splníte předem dané podmínky. Například „zákopy“. Perfektní defenzivní taktika, která vyžaduje alespoň 60% pěchoty a 5% lehké pěchoty. Ve hře hraje určitou roli i zásobování, ale v zásadě je tak jednoduché, jak je to jen možné. Každá provincie má předem danou hodnotu, jak velkou armádu uživí. Nepřátelské území uživí logicky mnohem méně vašich armád než území vaše. Každá armáda se kterou chcete obsazovat nepřátelské území by měla mít zásobovací jednotku, která sebou veze několik zásob.

 

Diplomacie je velmi základní a řekl bych i nedostatečná. Chybí spousta důležitých možností. Nemůžete uvolnit váš satelit. Ani on se nemůže žádným způsobem osamostatnit. Ani Válkou. Takže jednou satelit – navždy satelit. Nemůžete nepřítele uplatit darováním území – vždy si ho musí nejdříve dobýt. Nemůžete uzavřít ani normální alianci. Aliance pak supluje systém koalic, který hru tak trochu směřuje do „king of the hill“ scénáře. Ve zkratce to znamená, že vedete válku vždy proti tomu nejsilnějšímu, který má blízko k vítězství. Ostatně v tomhle stylu se Napoleonské války vedly i ve skutečnosti, vzpomeňte na několik protifrancouzských koalic.

 
Mote_06

Výzkum je ve hře zastoupen systémem ideí. Každý měsíc dostanete předem určený počet bodů (většinou patnáct) za které si posléze kupujete jednotlivá vylepšení. Každé stojí 200 idea bodů a můžete je získat i v boji. A to nikoliv za vítězství, nýbrž za prohry. Čím brutálněji prohrajete tím více bodů ideí dostanete. Ve hře je devět různých kategorií, každá s pěti úrovněmi. Jednotlivé kategorie jsou rozděleny převážně klasicky (námořnictvo, zásobování, pěchota, dělostřelectvo atd.). Mocnosti mají ještě desátou kategorii „národních idejí“ navíc. Ty pak zaručují jednotlivým mocnostem různé historické specifika. Britové mají silnější loďstvo, Francouzi pěchotu, Rakušané získávají bonus manpoweru atd. Tj. každý vedlejší stát má ve hře na výběr z pětačtyřiceti technologií, mocnost z padesáti.

 

Mote_04

 

Eventy ve hře prakticky nejsou. Jen několik málo výjimek, které byste prakticky spočítali na prstech jedné ruky. Poslední větší oblasti o které se musím zmínit je umělá inteligence. Ta je doslova tragická. Jedna z nejhorších, které jsem v hrách od Paradoxu viděl. AI absolutně nezvládá situaci, kdy je ve válce s více nepřáteli. V tom případě se zaměří na jednu frontu a druhou prostě ignoruje. Dále absolutně nebere v potaz důležitost jednotlivých provincií, takže se může stát, že prostě počítač zaleze s armádou někam do háje a nechá si obsadit půl říše, přičemž nechce uzavřít mír, protože armádu pořád má a přes záporné warscore nechce uznat porážku. Nebo absolutně nezvládá správu armád. K vaší armádě přijde s šedesátitisícovou armádou, ale pak ji rozdělí – na vás zaútočí s dvaceti tisíci bez generála a zbytek se rozdělí na pětitisícové armády, které se rozeběhnou různě po světě. A vy je pak musíte honit jednu po druhé… Nuda. Singleplayer je prostě příliš prázdný, aby člověka mohl na delší dobu zabavit. Ano, možná to časem spraví módy, ale na to se spoléhat dopředu nedá. March of Eagles je prostě jen taková bokovka, kterou navíc původně mělo vytvořit studio AGEOD pod názvem Napoleon’s Campaigns II. Jenže v průběhu vývoje došlo k tvůrčím rozepřím (Paradox chtěl použít jejich Clausevitz engine, zatímco AGEOD chtěli využít jejich engine AGE), takže v průběhu roku 2012 přechází hra čistě pod křídla Paradoxu, který hru dodělává a vydává pod aktuálním názvem March of the Eagles.

 

Jediné adekvátní použití je tedy multiplayer. A tam hra exceluje. Je rychlá, člověk se do ní rychle dostane a při hře více hráčů nakonec odpadá i hloupá AI a nedostatečná diplomacie, která se vyřeší ústní dohodou mezi hráči. Otázkou tak zůstává zdali si hra udrží hráčskou základnu i do budoucna, protože hráči jsou to na čem tati hra stojí a padá. Naštěstí Paradox zohledňuje multiplayerové zaměření a tak hra nese příjemnou budgetovou cenovku. MotE tudíž není HoI z napoleonského období, jak mnozí z nás čekali. Je to něco jiného – nového. Pokud jste vlk samotář a hrajete jen singleplayer, tak vám hra nemá co nabídnout. Ale pokud vám nevadí hrát proti živým oponentům, tak vás hra určitě nezklame.

Pokud vás hra zaujala, chcete na něco zeptat či hledáte spoluhráče, tak zavítejte k nám na fórum. Mimo toho tam můžete naleznout i několik AAR od hráčů jak ze singleplayeru, tak multiplayeru. A mnohem víc! Nestůjte opodál a staňte se členem naší mimořádné herní komunity. Tak na co ještě čekáte? Registrujte se!
Tento článek byl doposud přečten 1515x .