Proč hrát CK2?

Tento článek by měl posloužit jako malá upoutávka na Crusader Kings 2. Nemá vysvětlovat všechny principy hry, spíše na hru upozornit, abyste ji, milí čtenáři, vůbec zapnuli 🙂

Do jisté míry se hra podobá klasické strategii. Stavíte hrady, vyhlašujete války… ale tím podobnost končí. Alianci třeba uzavřete jen sňatkem. Jako ve středověku i tady území ovládáte prostřednictvím vazalů. Utužujete s nimi vztahy… sňatkem. Rozšiřujete svoji rodinu… sňatky. A stává se pro vás naprosto normálním pokoušet si zde vést vlastní genetický výzkum (bohužel hra v základní verzi má jen tři „typy“ tváří – evropskou, arabskou a mongolskou). Zní to sice divně, ale koho nepotěší, když jako moravský kníže (titul makraběte tu bohužel není), hlava dynastie, zplodíte s manželkou svého prvorozeného synka, pojmenujete si jej tak jak chcete a do šestnácti let jej vychováváte, aby nelezl pořád do té kuchyně nebo neskákal po věžích vašeho právě postaveného paláce v Olomouci. Vlastností, které mohou vaše postavy nosit, je nepřeberné množství. Některé jsou záporné, jiné kladné a když si nedáte pozor, bude těch záporných až moc. Oproti prvnímu dílu zde najdete spoustu přehledů, abyste se v té své famílii vyznali (zvláště dobré pro panovníky s vlastností „plodný,“ která je ve hře taky). Války o tituly jsou zde na denním pořádku, stejně jako vzpoury vazalů u špatného panovníka. Hra trefně vystihuje středověký feudální systém státu a chová se dosti reálně (to ovšem neznamená, že vždy logicky, koneckonců v reálu také máte spousty nelogických situací a nejinak je tomu v CK2). Není proto vyjímkou, že ve vaší říši se mezitím, co válčíte na všech frontách, podaří některému vazalovi pár jiných vazalů zničit nebo sňatkovou politikou pohltit a pak vám s vašimi nepřáteli připravit vskutku vzrušující rozpad vaší říše (ale i to může být zábava, když do hry vložíte trochu „Roleplay“).

Crusader Kings 2 je tedy hra, která nebude bavit jen tak někoho, ale když vás chytne, bude se vás držet jako klíště, které jen tak neodstraníte. Hra je neuvěřitelně reálná, a Paradoxu se ji podařilo mnoha patchi a pestrou nabídkou DLC vylepšit a zfunkčnit. Užijete si ji do časných ranních hodin… a pak na ni budete v práci/škole nadávat, že vás nepustila spát.

U tahovek se říká „ještě jeden tah a jdu spát.“ U Crusader Kings 2 se říká „ještě jeden titul a jdu spát.“ (a pokud je vám osmnáct a víc, tak si můžete říct i „ještě jeden potomek a jdu spát.“).

Na závěr, proč tedy CK2 hrát? Neobvyklý herní systém, chytlavost, snadná editovatelnost a skvěle vystižené poměry středověké Evropy. Dvě nevýhody spatruji v náročnosti na hardware a skutečnosti, že státy, které přežily věky se zde mohou rozpadnout  během pár let. Vy spolu se hrou tvoříte nové dějiny, tak do toho! 🙂